Za modrými horami, kde se stýká zelený les s tichým jezerem, žila dvě stvoření, která se nikdy předtím nesetkala – suchozemská želva jménem Tilda a vodní želvák jménem Rony. Každý měl svůj svět a své způsoby, ale osud je přivedl k sobě jedním neobyčejným dnem.
Setkání u vody
Tilda měla svůj domov v mechovém háji u břehu jezera. Každé ráno se vydávala hledat chutné bobule a listy, a večer se vracela do svého úkrytu pod rozložitým dubem. Rony naopak trávil dny pod hladinou, mezi řasami a vodními rostlinami, plaval kolem kamenů a honil drobné rybky.
Jednoho dne po silné bouři voda vystoupala až ke stromu, pod kterým Tilda bydlela. Když se ráno probudila, zjistila, že její oblíbené cestičky jsou pod vodou! Opřela se o pařez a přemýšlela, co si počne. V tu chvíli se z vody vynořila hlava. Byl to Rony, kterého zvědavost přivedla až k ní.
„Co tu děláš, suchozemská sestřenko?“ zamžoural na ni.
„Žiji tady,“ odpověděla Tilda. „Ale teď je moje cesta pryč zaplavená!“
Rony se zamyslel. „Mohl bych ti pomoct. Chceš se podívat, jaký je svět pod vodou?“
Tilda zaváhala. Nikdy předtím nebyla ve vodě! Ale její zvědavost byla větší než strach.
Cesta do hlubin
Rony jí ukázal, jak se správně nadechnout, a pomalu ji vedl mělkou vodou. Tilda si nejprve nebyla jistá, ale brzy zjistila, že když se trochu uvolní, voda ji podepírá a pomalu nese. Poprvé v životě viděla podvodní svět – řasy se vlnily jako zelené záclony, malé rybky se mihotaly kolem a sluneční paprsky se třpytily na hladině.
„To je úžasné!“ vydechla nadšeně.
Rony se usmál. „A to jsi ještě neviděla perlový kámen!“
Odvedl ji k velkému oblému kameni na dně jezera. Když na něj dopadlo světlo, kamínek se rozzářil jemnými barvami, jako by byl posetý hvězdami.
Tilda byla ohromená. „Je to nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděla!“
Výprava na souš
Po chvíli se vrátili na břeh a Tilda měla pocit, že se jí celý svět zvětšil. Ale pak si vzpomněla: „A co ty, Rony? Viděl jsi někdy les?“
„Ne,“ přiznal vodní želvák.
„Tak pojď, ukážu ti ho!“ řekla Tilda a vedla ho mezi stromy.
Rony byl nejistý, jeho ploutvovité nohy nebyly na chůzi po zemi zvyklé. Ale Tilda mu pomáhala a vedla ho přes měkký mech až k místu, kde rostly ty nejsladší lesní jahody.
„Tohle je moje nejoblíbenější pochoutka,“ řekla a ukázala mu, jak opatrně ukusovat.
Rony ochutnal a oči se mu rozzářily. „Je to jako sladká kapka rosy!“
Přátelství navždy
Od toho dne se Tilda a Rony pravidelně navštěvovali. Někdy se Tilda odvážila do mělké vody, kde jí Rony ukazoval nový podvodní svět. Jindy Rony vylezl na břeh, aby si užil klid lesa a sladké bobule.
I když byli každý jiný, jejich přátelství bylo silnější než všechny rozdíly. Naučili se, že svět je větší, než si kdysi mysleli, a že když se otevřeme novým zážitkům, můžeme najít přátele tam, kde bychom to nečekali.
A tak spolu žili spokojeně dál – suchozemská želva Tilda a vodní želvák Rony, dva nejlepší přátelé z různých světů.