Od chvíle, kdy Ria a Vichr vyhráli svůj první závod, se stali místními hrdiny. Každý ve vesnici je obdivoval a někteří mladí jezdci se od Rii začali učit jezdeckému umění. Ria byla šťastná, ale v srdci cítila, že ji čeká ještě větší výzva.
Jednoho dne do vesnice dorazila zpráva o prestižním Královském závodě, který se konal v hlavním městě. Byl to nejtěžší závod v celé zemi – dlouhá trasa plná strmých kopců, rozbahněných cest a nebezpečných překážek. Ti nejlepší jezdci z království se už přihlásili, a když Ria viděla seznam účastníků, v očích jí zazářila odhodlanost.
„Musíme to zkusit, Vichře,“ zašeptala svému věrnému koni a pohladila ho po hřívě. Vichr zaržál, jako by jí rozuměl.
Trénink na život a na smrt
Tatínek Rii nebyl ze začátku nadšený. „Je to nebezpečný závod, Rio,“ varoval ji. „Budeš závodit proti zkušeným jezdcům. A předpověď říká, že se chystá velká bouře.“
„Vichr a já jsme tým. My to zvládneme!“ odpověděla Ria pevně. Tatínek si povzdechl, ale když viděl její odhodlání, nakonec souhlasil.
Trénovali každý den. Běhali přes kopce, přeskakovali vyšší a vyšší překážky a dokonce jezdili i v dešti, aby si zvykli na špatné podmínky. Vichr byl rychlejší a silnější než kdy předtím, a Ria cítila, že jsou připraveni.
Den závodu a nečekaná hrozba
Den Královského závodu byl tady. Obloha byla zatažená, vítr se zvedal a vzduch byl těžký předzvěstí bouře. Na startovní čáře stála Ria vedle mohutných koní a zkušených jezdců. Mnozí se na ni dívali s úsměvem, ale jiní si ji nevšímali – mysleli si, že malá dívka nemůže být soupeřem.
„Připravit… Pozor… TEĎ!“
Startovní výstřel zazněl a koně se rozběhli vpřed. Blátivá cesta se pod kopyty rozstřikovala, vítr svištěl a závod byl nelítostný.
Ria držela Vichra zpátky – věděla, že sílu musí pošetřit na poslední úsek. Postupně se probojovávali dopředu, ale pak se stalo něco strašného.
Z ničeho nic se zvedla prudká bouře. Vítr burácel, blesky osvětlovaly oblohu a déšť bičoval závodníky. Cesta se změnila v kluzké bahno a několik jezdců spadlo. A co hůř – bystřina se vylila na trať a rychle se valila směrem k závodníkům!
Ria a Vichr zachraňují závodníky
Když Ria uviděla, že jeden z jezdců uvízl v bahně a jeho kůň se nedokáže pohnout, okamžitě se rozhodla.
„Vichře, jdeme jim pomoct!“ pobídla koně a zamířila k nešťastnému jezdci. Přitáhla ho na Vichrova hřbetu a rychle ho vyvezla do bezpečí. Dalším jezdcům se podařilo uniknout, ale proud už byl příliš silný.
Ria se ohlédla. Kvůli záchraně byla teď na posledním místě – ale nevzdala se!
„Teď je čas, Vichře! Ukažme jim, co dokážeme!“ zašeptala a pohladila ho po krku.
Vichr vyrazil jako šíp. Jeho kopyta sotva dotýkala země, překážky skákal s lehkostí a jeden po druhém předbíhal závodníky. Byl to závod s časem i s přírodou. Bouře řádila, déšť šlehal do tváře, ale Ria a Vichr běželi dál.
A pak – před sebou uviděli cílovou čáru! Byli těsně za vedoucím jezdcem. S posledním zbytkem sil se Vichr odrazil a v posledním okamžiku přeběhl cílovou čáru jako první!
Hrdinka závodu
Lidé stáli v úžasu. Nejenže Ria vyhrála, ale také zachránila ostatní jezdce. Královský rozhodčí k ní přišel a s úctou jí podal zlatou trofej.
„Dnes jsi dokázala, že skutečný jezdec není jen ten, kdo je rychlý, ale ten, kdo má srdce,“ řekl s úsměvem.
Tatínek se prodral davem a pevně Riu objal. „Jsem na tebe pyšný, holčičko,“ zašeptal jí do ucha.
A tak se Ria a Vichr stali legendou nejen své vesnice, ale celého království. Ať se konal jakýkoli závod, vždy věděli, že když budou spolu, zvládnou cokoliv.
Konec.