Byla jednou jedna malá holčička jménem Viki. Měla dlouhé vlásky, oči jako dvě modré perličky a byla zvědavá na celý svět. Jednoho dne jí maminka a tatínek oznámili, že pojedou na dovolenou — a ne jen tak někam! Pojedou do Benátek, do kouzelného města na vodě.
Viki byla nadšená. Cestou v autě si zpívala a vymýšlela, jaká dobrodružství je asi čekají. Když dorazili, Viki nemohla věřit svým očím — místo ulic tam byly vodní kanály! A po nich pluly krásné gondoly.
Jedno odpoledne si Viki s maminkou a tatínkem sedla do černé gondoly, kterou řídil usměvavý gondoliér v pruhovaném tričku a klobouku. Jemně je vezl úzkými uličkami mezi starobylými domy, kolem mostů, podél nádherných paláců, a dokonce jim i zpíval veselou písničku. Viki se smála a mávala kolemjdoucím lidem, kteří ji zdravili ze břehu.
Další dny chodili po památkách. Navštívili velikánské náměstí plné holubů, viděli slavný Dóžecí palác a obrovské kostely s věžemi sahajícími až do nebe. Všude to vonělo mořem a starými příběhy.
Jednoho rána nastoupili na velkou výletní loď. Pluli po moři, sluníčko svítilo a racci kroužili vysoko nad nimi. Loď se ale neustále pohupovala sem a tam. Nejprve to byla legrace — Viki běhala po palubě a smála se, že to je jako na houpačce. Ale po pár hodinách se začala cítit trochu divně. Bříško jí dělalo kotrmelce a hlava se jí točila.
„To nic,“ řekla jí maminka, „jen tě trochu chytla mořská nemoc.“
Viki si sedla na lavičku, dala si studenou vodu a pomalu jí zase bylo líp.
Když dorazili zpět na pevnou zem, Viki byla šťastná. A hned zamířili k moři! Pláž byla zlatavá, voda teplá a jemné vlnky jí omývaly nožičky. Stavěla hrady z písku, honila se s racky, kteří občas sebrali zapomenutý kousek sušenky, a smála se tak, že ji slyšeli až rybáři na druhém konci pláže.
Večer, když zapadalo slunce a celý svět byl zlatý a tichý, seděla Viki s maminkou a tatínkem na molu. Vyprávěli si, co všechno zažili, a Viki si v duchu přála, aby tahle pohádková dovolená nikdy neskončila.
A i když se později vrátili domů, vzpomínky na Benátky, gondoly, lodě a moře jí zůstaly v srdíčku navždy.