V jednom malém domečku na kraji lesa žila tři štěňátka – Maxík, Bella a Lumpík. Byla to veselá trojice, která celý den dováděla na zahradě, honila motýly a hrála si v trávě. Ale každý večer, když se obloha zbarvila do tmavě modra, si lehla do pelíšku a sledovala měsíc.
Jednou v noci byl měsíc větší a jasnější než kdy jindy. Bella si všimla, že na něm něco svítí jinak než obvykle. „Podívejte, něco tam září,“ zaštěkala nadšeně.
Najednou se ozval jemný hlas: „Štěňátka, dnes v noci mám pro vás zvláštní úkol.“ Bylo to světlo samotného měsíce! „Mám kouzelný prášek, který pomáhá dětem krásně spát, ale vítr mi ho rozfoukal. Potřeboval bych vaši pomoc.“
Štěňátka se podívala na sebe. „Pomůžeme!“ vykřikl Maxík statečně. A než se nadáli, měsíční paprsek je obalil stříbrným světlem a najednou – hop! Byli na měsíci!
Kolem nich se třpytily hvězdy a v měsíčním prachu se leskly malé zlaté kousky kouzelného prášku. Štěňátka začala sbírat, běhala sem a tam, hrabala tlapkami, až nakonec našla poslední třpytivý kousek.
„Skvělá práce!“ pochválil je měsíc. „Teď budu moci znovu posílat dětem krásné sny.“
Pak se měsíc jemně usmál a foukl na ně měsíčním vánkem. Než si stačila uvědomit, co se děje, ocitla se štěňátka zpátky v pelíšku. Byla unavená, ale šťastná.
„To byl ale sen!“ zívla Bella.
„Nebo to bylo doopravdy?“ zamrkal Lumpík tajemně.
Ať tak či onak, tu noc všechny děti spaly klidně a sladce. A štěňátka? Ta usnula okamžitě, schoulená do klubíček, zatímco měsíc na nebi jasně svítil a hlídal jejich sny.
Dobrou noc.