Nedaleko jedného krásneho jezírka bylo malé městečko, kde se každé léto konala slavná pouť. Na náměstí se sjely voňavé stánky s perníkovými srdíčky, stánky s cukrovou vatou, houpačky, kolotoče a dokonce i ruské kolo, které se lesklo jako obří křišťál.
Do městečka přijela parta kamarádů Anička, Petr, Jirka a malá Klárka. Těšili se na zmrzlinu, jízdy na autodráze i střelnici, ale netušili, že tahle pouť bude jiná než všechny ostatní.
Tajemný stánek
Když děti procházely mezi stánky, zahlédly malý, trochu zaprášený stánek, který nikdo jiný nevnímal. Nad ním visel nápis: „Kdo věří na pohádky, uvidí kouzla.“ Uvnitř seděla paní v barevném šátku a usmála se ,,Vstupte, děti. Kdo má čisté srdce, může na pouti objevit tajné dobrodružství.“ Dala jim malý zlatý lístek. „Ten vám ukáže cestu, kterou nikdo jiný nevidí.“
Kouzelné kolotoče
Když se děti posadily na obyčejný řetízkový kolotoč, lístek se v jejich kapsách zaleskl a najednou se s nimi houpačky zvedly vysoko nad střechy města. Už to nebyl jen kolotoč, ale létající kruh, který je nesl nad střechami, nad polí a lesy. Viděli věci, které jiní návštěvníci pouti neviděli, svítící stezky, po nichž běželi ohniví koníci, a na obloze tancovaly hvězdy, i když byl den. Byli z toho doslova unesení.
Střelnice přání
Pak přišli ke střelnici. Místo plechových kachniček tam visely malé lucerničky. Paní střelkyně jim řekla „Kdo sestřelí lucernu, tomu splní jedno malé přání.“ Petr se trefil hned napoprvé. Lucerna spadla a proměnila se v lístek, na kterém stálo: „Budeš mít vždycky dobré přátele po svém boku.“ Anička si přála odvahu, Jirka sílu a malá Klárka si přála, aby jejich pouť nikdy neskončila.
Ruské kolo do nebe
Nakonec nastoupili na obří ruské kolo. Když se dostali až nahoru, neviděli už jen městečko, ale celou nádherou krajinu, kouzelné lesy, zámky z barevných světel a řeku, která tekla z hvězd. Tam pochopili, že kouzelný lístek jim ukázal svět, který je skrytý před dospělými, ale otevřený všem, kdo věří na pohádky.
Návrat
Když se kolo zastavilo, všechno se zdálo zase obyčejné houpačky, stánky, vůně perníku. Jenže děti věděly, že to, co zažily, bylo skutečné. A zlatý lístek? Ten jim zmizel z kapes, ale v srdcích zůstala jiskřička, která jim připomínala, že zázraky jsou blíž, než si myslíme.
A tak se děti každý rok těšily na pouť, protože nikdy věřili, zda se kouzelný stánek znovu objeví.