Jedno slunečné ráno se Barunka probudila dřív než ostatní. Probudila plyšového králíčka a zaklepala na dveře ložnice:„Tati, vstávej! Dneska jedeme přece k moři!“
Tatínek Bohouš zívl, protáhl se a rozespale odpověděl: „Moře… ano, moře! Pískové hrady, mušličky a spousta zmrzliny!“
Maminka Miluška už chystala košík – plavky, slunečníky, krém na čumáčky, a samozřejmě obří krabici s obloženými houskami. Malý Bertík už seděl na kufru a držel si rukávky.
Cesta začíná!
Nasedli do jejich červeného autíčka, zapnuli oblíbenou písničku „Jedem k moři, v kufru plavky, v srdci radost, v bříšku housky“ a jeli.
Po cestě míjeli kopce, pole plná slunečnic a jednu krávu, která měla sluneční brýle. „Ta se asi taky chystá na pláž,“ smála se Barunka.
Když dojeli k moři, byli unešení – voda byla modrá jako modrý bonnbónek, pláž zlatá jako palačinky a ve vzduchu to vonělo po kokosu a dobrodružství.
Velký plážový den
Barunka si hned nasadila plavečky s melouny, Bertík se držel králíčka, ale hned jak uviděl bublifuk, zapomněl na všechno. Tatínek Bohouš postavil obří pískový hrad s vodním příkopem a vlaječkou z brčka. Maminka Miluška si roztáhla deku a pozorovala racky, kteří se snažili ukrást sušenku. „Tati, uděláme příkop kolem hradu!“„A tunel!“ křičel Bertík a kopal packama.
Z vody se najednou ozvalo: „Šplouch!“Z moře vyskočil malý, zelenomodrý delfínek! „Jmenuju se Šplouch! Hledám kamarády na plavání!“A tak Barunka a Bertík plavali s delfínkem, hráli si na schovávanou mezi vlnkami a sbírali lesklé mušličky, které prý umí zpívat, když je přiložíš k oušku.
Mořská záhada
Najednou se obloha na chvíli zatáhla a z hlubin vyplavala starodávná láhev s mapou! „Vypadá to jako poklad!“ zvolala prasátko Barunka.
Na mapě byl nakreslený kousek pláže a znak mušle. Prasátko Tatínek vzal lopatku a začal kopat – kopali všichni. Po chvíli našli dřevěnou truhličku, uvnitř byly… barevné perly a dopis:
„Tento poklad patří tomu, kdo ví, že největším bohatstvím je čas s rodinou. Užijte si ho.“
Maminka se usmála: „To je pravda.“
Návrat domů a mořské sny
Po dlouhém dni u moře, zmrzlině s třemi kopečky a tanci s delfínem na mělčině, se prasátka vydala zpět domů. Bertík usnul s perličkou v pacičce a Barunka šeptla:„To byl ten nejlepší den.“ A když večer foukl jemný vítr, z láhve se ozvala tichá písnička – byla to píseň moře.
Poučení?
Někdy ten největší poklad není zakopaný v písku – ale schovaný v okamžicích, které spolu s rodinou trávíme