Jednoho dne přišel do růžového domečku zvláštní pohled. Na něm byla barevná obálka s obrázkem balónu a nápisem:
„Pozvánka na Let balónem – jen dnes! Odlet z louky u Modrého lesa. Přineste dobrou náladu a lehkou svačinu.„
„Balónem?!“ zvolala prasátko Barunka. „To je jako v pohádce!“„Já chci letět až do obláčku!“ zakřičel prasátko Bertík a objal svého králíčka.
Tatínek prasátko Bohouš popadl piknikový košík, prasátko maminka připravila citronovou limonádu a celá rodina vyrazila.
Připravit, ke startu… vzlétnout!
Na louce stál obrovský balón – červený s modrými pruhy a žlutým košíkem. U něj stál pilot, pan Jezevec, v pruhované šále.„Všichni nastoupit! Všichni srdce připravit! Letíme až ke slunci!“
Košík byl měkký jako houpačka, plamen pod balónem zaburácel a zvedli se pomalu do vzduchu. Nejprve viděli stromy, pak domečky, pak celou vesnici jako malinké hračky.
Barunka vykřikla: „Vidím náš růžový domeček!“
Bertík ukazoval na ptáky a snažil se s nimi zpívat.
Dobrodružství nad oblaky
Jak balón stoupal výš, všichni se cítili jako v nebi. Proplouvali mezi obláčky, jeden z nich vypadal jako slon, druhý jako dort. Maminka Miluška si sedla na polštář z vaty – vlastně z obláčku! A tatínek málem snědl mrak, protože si myslel, že je to cukrová vata.
Najednou začalo foukat silněji a balón se naklonil. „Nic se nebojte!“ zasmál se pan Jezevec. „To jen vítr nás vede za překvapením.“
Zastávka na obláčkovém ostrově
Balón přistál… na obláčkovém ostrově! Byl měkký, trochu studený a plný létajících rybiček. Jedna z nich měla brýle a řekla: „Jste první prasátka, která sem kdy dorazila. Jako dar vám dáme chmýří odvahy – ať se nikdy nebojíte snít ve velkém!“ Každý dostal malý stříbrný kousek obláčku a schoval si ho za ouško.
Návrat a létající pozdrav
Balón se pomalu vrátil zpátky na louku. Slunce se sklánělo k obzoru a celá rodinka vystoupila z košíku plná dojmů.
Barunka řekla: „Teď už vím, že sny jsou všude – i mezi mraky.“ Bertík usnul v košíku s králíčkem a šeptal ze spaní: „Rybičky s brýlemi…“ A když se podívali na oblohu, mraky se usmívaly. A jeden z nich zamával.
Poučení? Někdy stačí odvaha vystoupat výš, než jsme kdy byli – a tam zjistíme, že svět je ještě krásnější, než jsme si dokázali představit.