V jedném krásném městečku, v údolí kopců a poblíž krásne řeky stála škola jménem Sluníčková. Byla to škola veselá, barevná a plná smíchu, písmenek a čísel. A právě v jedné třídě, v druhé B, seděla parta dětí, která zažila během roku spoustu dobrodružství.
Byla tam Anička, která uměla nejrychleji číst, Lukáš, co miloval dinosaury a uměl o nich vyprávět celé hodiny, i Viktorka, která kreslila ty nejkrásnější obrázky. A nesmíme zapomenout na Filípka, který každý den nosil do školy smích, a taky na paní učitelku Jitku, která děti učila nejen číst, psát a počítat, ale i to, jak být dobrými kamarády.
Teď zbývalo už jen devět dní do konce školního roku. Děti odpočítávaly každé ráno dny na malém papírovém kalendáři, který si samy vyrobily. A každý den byl jinak barevný a veselý – jako duha! „Paní učitelko,“ zeptal se jednou Lukáš, když zbývalo už jen šest dní, „je pravda, že se na konci školního roku dějí kouzla? “Paní učitelka se usmála a pokývala hlavou: „Možná… Ale jenom pokud jste celý rok byli pilní, přátelští a pomáhali ostatním. Kouzla se totiž objevují tam, kde je radost.“ Děti se na sebe podívaly a začaly si vzpomínat: jak pomohly Terce, když ztratila pastelky, jak spolu postavily sněhuláka, a jak zatleskaly Lukášovi, když poprvé bez chyby přečetl celou stránku.
A tehdy to začalo – kouzla. Když zbývalo pět dní, školní tabule se ráno sama rozsvítila a místo úkolu napsala: „Dnes žádná škola – tvoříme!“ A tak si děti vyráběly papírové větrníky a pouštěly je venku ve větru.
Když zbývaly čtyři dny, na školní chodbě se objevil tajuplný kufr. V něm byla mapa pokladu! Děti běhaly po škole, hledaly stopy, luštily hádanky a nakonec objevily poklad – velkou krabici plnou zmrzliny a barevných lžiček.
Tři dny před koncem školy se z učebnice z matematiky vysypala barevná písmenka. Sama skládala slova jako „dobrodružství“, „léto“ nebo „sluníčko“. Děti vymýšlely příběhy a smály se, až jim slzy tekly po tvářích.
Dva dny před koncem se objevil kouzelný školník, který všechny děti naučil píšťalkou volat letní vítr. A opravdu – když všichni zapískali, okny proletěl teplý vánek a zavoněla limonáda.
Pak přišel čtvrtek – poslední školní den. Paní učitelka Jitka přišla ve slavnostních šatech a s očima plnýma dojetí. „Zítra dostanete vysvědčení,“ řekla tiše, „a pak už vás čeká velké dobrodružství – prázdniny!
“Děti ani nemohly usnout. V pátek ráno se školní zvonek rozezvonil slavnostněji než kdy jindy. Každý dostal do ruky vysvědčení – plné pochval, sluníček a krásných slov. Paní učitelka každému pošeptala přání do ucha a předala malý dárek – kouzelný knoflík, který měl prý během prázdnin chránit každé dítě a připomínat mu školní přátele.
Pak zazvonilo naposledy druhý školní rok.
Děti vyběhly ze školy, slunce svítilo, ptáci zpívali a svět byl najednou plný možností. Lesy, koupaliště, hory, knížky, zmrzlina a smích. Léto mohlo začít!
A až skončí, na školním dvorku se znovu sejdou – tentokrát už jako třeťáci. O trochu větší, o něco chytřejší, ale pořád stejně kouzelní.
Jestli se paní učitelka Jitka nerozhodla stát vílou, tak se na ně určitě bude zase těšit. Pohádky z druhé třídy? Ty nikdy nezmizí – schovaly se do srdce každého z nich.
Konec… a hurá na prázdniny! 🌞📚🍦🌻