Byla jednou jedna holčička jménem Anička. Měla kudrnaté vlásky jako jarní pampeliška a oči modré jako letní obloha. Její nejlepší kamarád byl malý chlupatý pejsek Lumpík – bílý jako sníh, s jedním černým flíčkem na oušku. Byli nerozluční. Spolu jedli, hráli si, četli pohádky a usínali ve stejné posteli.
Jednoho dne Anička našla ve staré knihovně kufřík. Uvnitř byl zaprášený deník s nápisem „Tajemství cestovatelů“. Když ho otevřela, stránky se začaly třpytit a náhle se před nimi objevil mluvící glóbus. Řekl: „Kdo otevře tuto knihu, má právo cestovat po celém světě – ale jen tehdy, pokud má čisté srdce a odvahu.“
Anička se podívala na Lumpíka, Lumpík zakňučel souhlasně, a tak se rozhodli: pojedou na dovolenou kolem světa!
První zastávka – Paříž, město světel
Na kouzelném létajícím koberci přistáli rovnou u Eiffelovy věže. Tam potkali paní Amélii, která pekla ty nejlepší croissanty v celé Francii. Naučila Aničku dělat čokoládové palačinky, zatímco Lumpík se učil aportovat bagety (někdy je ale radši snědl). V noci se vznášeli nad městem, které zářilo tisíci světly.
Druhá zastávka – Egypt, země pyramid
Horké slunce je přivítalo u Sfingy. Anička objevila starý svitek s hádankou, která prý otevírá tajný vchod do pyramidy. S pomocí Lumpíka, který měl výborný čich, našli skrytý vchod. Uvnitř byla tajemná komnata a v ní kouzelný amulet, který jim měl později pomoct…
Třetí zastávka – Indie, země barev a slonů
Tam se zúčastnili slavnosti barev – Holi. Všude lítaly barvy a smích. Anička jezdila na slonovi jménem Rádža a Lumpík se skamarádil s místní opičkou. Společně tančili na hudbu bubínků, až se celý trh zastavil a začal tleskat.
Čtvrtá zastávka – Austrálie
Na surfu brázdili oceán a potkali moudrého klokánka Bena. Ten jim vyprávěl o tom, jak je důležité chránit přírodu. Anička s Lumpíkem pak pomohli zachránit malá koalátka ze stromu, který málem shořel. Za odměnu dostali lesklý list eukalyptu – talisman přátelství.
Pátá zastávka – Severní pól
Na chvíli se zastavili i v zemi ledu a sněhu. Lumpík skákal v závějích, zatímco Anička pomáhala eskymácké dívce postavit iglú. Viděli polární záři, která tančila na obloze, jako by jim mávala na rozloučenou.
Návrat domů
Po dlouhé cestě plné dobrodružství se vrátili domů. Byli unavení, ale šťastní. Glóbus se pomalu uzavřel, deník přestal svítit a kufřík se zavřel s tichým cvak.
Anička věděla, že to, co zažila, jí nikdo nevezme. A Lumpík? Ten každou noc spokojeně vrněl ze spaní, jako by znovu běžel po australské pláži nebo hledal poklad v pyramidě.
Od té doby, kdykoli někdo řekl, že sny jsou jen fantazie, Anička se usmála, podrbala Lumpíka za uchem a řekla:
„Možná… ale některé sny se stanou skutečností.“
A to je konec pohádky. Ale kdo ví – třeba teprve začátek další cesty.