Jednou v krásném lese, kde stromy šumí a potoky zpívají, žila liška jménem Lila. Lila byla malá a velmi zvědavá liška. Ráda se toulala lesem, pozorovala všechna zvířátka a objevovala nová místa.
Jednoho večera, když slunce zapadalo a na obloze se objevovaly první hvězdy, Lila uviděla něco neobvyklého. Uprostřed lesa rostl krásný, zlatý strom. Jeho listy se třpytily jako diamanty, a Lila nikdy nic takového neviděla. „Co to je?“ pomyslela si a přistoupila blíž.
U stromu seděla moudrá stará sova. „Ahoj, Lilo,“ řekla s úsměvem. „Přišla jsi se podívat na kouzelný strom?“
„Kouzelný?“ zeptala se Lila zvědavě. „Co to znamená?“
„Tento strom je kouzelný,“ vysvětlila sova. „Každý večer se na jeho listech ukáže něco, co si přejí zvířátka, která sem přijdou.“
Lila byla nadšená! „A co by si přála zvířátka?“ ptala se.
Sova se zamyslela a pak odpověděla: „Někteří si přejí krásné sny, jiní si přejí nové přátele, a někteří chtějí mít více štěstí.“
Lila se rozhodla, že i ona si něco přeje. Zavřela oči, zamyslela se a tiše si přála, aby měla vždycky hodně kamarádů a aby byl její les vždy šťastný.
Když otevřela oči, usmála se. Strom se ještě více rozzářil, a na jeho větvích se objevily malé zlaté hvězdičky, které jako by tleskaly za její přání. „Tvé přání se splnilo, Lilo,“ řekla sova. „Máš velké srdce, a to ti přinese spoustu přátel a radosti.“
Lila se rozběhla zpět domů, srdce jí bilo radostí. A jak šla lesem, potkávala jedno zvířátko za druhým. Každé ji pozdravilo a usmálo se na ni, protože vědělo, jak milá a laskavá liška je.
Když dorazila do svého doupěte, položila se do měkké trávy a v srdci měla pocit, že vše je tak, jak má být. Usnula s úsměvem na tváři, protože věděla, že je obklopena přáteli, kteří ji mají rádi.
A tak v lese každý večer, když se setmí, zvířátka přicházejí ke kouzelnému stromu a přejí si to nejlepší. A Lila, liška se zlatým srdcem, věděla, že pravé kouzlo je v lásce a přátelství.