Osmiletá Viktorka si už dlouho přála mít pejska. Každý večer si představovala, jak by s ním běhala po louce, učila ho různé triky a mazlila se s ním. Maminka s tatínkem jí ale vždy říkali, že pejsci potřebují hodně péče a že na to ještě není dost velká.
Jednoho sobotního rána se však stalo něco nečekaného. Viktorka se probudila a v pokoji na ni čekala krásná krabice s červenou mašlí. Když ji otevřela, vykouklo na ni malé, huňaté, bílé štěňátko s velkýma hnědýma očima.
„To je pro mě?“ vykřikla nadšeně.
„Ano, Viktorko,“ usmála se maminka. „Ale musíš se o něj dobře starat.“
Viktorka si štěňátko okamžitě zamilovala a pojmenovala ho Beník.
Zvláštní obojek
Ten den spolu vyběhli ven a Beník pobíhal radostí kolem ní. Když ho pohladila, všimla si, že na jeho obojku je vyrytý malý symbol hvězdy.
„To je zvláštní,“ zamumlala a dotkla se hvězdy.
Najednou kolem nich zablikalo světlo a než se nadála, stáli uprostřed kouzelného lesa. Stříbrné stromy šeptaly ve větru a barevní ptáčci zpívali zvláštní melodie.
„Kde to jsme?“ podivila se Viktorka.
Beník zavrtěl ocáskem a rozběhl se k velkému dubu, kde seděla malá veverka se smutnýma očima.
„Pomozte mi!“ pípla zoufale. „Můj kamarád, skřítek Cedrik, se ztratil v Jeskyni stínů. Bojím se o něj!“
Viktorka na veverku chvíli hleděla, ale pak si dodala odvahy. „Neboj se, pomůžeme ti! Že, Beníku?“
Štěně vesele štěklo a společně vyrazili do temného lesa.
Záchrana v Jeskyni stínů
Jeskyně byla chladná a tajemná. Ze stěn visely podivné fialové liány a ze stínů se ozývalo šepotání. Viktorka se přitiskla k Beníkovi, který statečně vedl cestu. Najednou se ozvalo slabé zakňučení.
„Tady jsem!“ volal tenký hlásek.
Pod velkým kamenem ležel maličký skřítek se zelenou čepičkou. „Spadl jsem a nemohu ven!“
Viktorka s Beníkem se pustili do práce. Viktorka tlačila kámen a Beník hrabal packami, až se jim podařilo Cedrika vysvobodit.
„Děkuji vám! Jste opravdoví hrdinové!“ rozzářil se skřítek. Mávl ručkou a najednou byli zase zpátky na louce u Viktorky doma.
Štěně s kouzelným srdcem
„To byl ale zvláštní sen,“ zamumlala Viktorka. Jenže když se podívala na Beníka, jeho obojek se na okamžik zlatě zatřpytil.
„Možná to sen nebyl…“ pousmála se a pohladila svého kouzelného pejska.
A tak začalo jejich přátelství plné dobrodružství. Protože kdo ví? Možná Beník ještě ukrývá nějaké další tajemství…
KONEC