V jedné krásné zoologické zahradě, kde žilo mnoho zvířat z celého světa, se po setmění začínaly dít zvláštní věci. Když poslední návštěvníci odešli a brány se zavřely, začal se rozvíjet tajný svět, který lidé nikdy neviděli. A právě jedné takové noci se odehrálo neobyčejné dobrodružství.
Plán na útěk
Hluboko v zoologické zahradě, v prostorném výběhu, žila smečka vlků. Vůdcem byl statný a moudrý vlk jménem Roko. Měl bystré oči a vždycky dbal na bezpečí své smečky. Hned vedle jejich výběhu se rozkládalo jezírko, kde v klidu žily želvy, včetně staré želvy Emilky, která byla nejstarší obyvatelkou celé zoo.
Jedné noci si mladý a neposedný vlček Max všiml, že brána jejich výběhu není úplně zavřená. Byla tam malá skulinka – dost malá na to, aby dospělý vlk neprošel, ale dost velká na to, aby se tam protáhl zvídavý mladík.
„Tohle je moje šance zažít opravdové dobrodružství!“ pomyslel si Max a rozhodl se vydat na výpravu.
Nečekaní spojenci
Když se Max tiše vykradl ven, běžel nejprve k jezírku, kde na kameni odpočívala Emilka.
„Kam tak spěcháš, mladý vlčku?“ zeptala se pomalu, aniž by otevřela oči.
„Chci se podívat, co je za naší zoologickou zahradou!“ odpověděl nadšeně Max.
Emilka se pousmála. „A jsi si jistý, že víš, kam jdeš? Svět venku není tak bezpečný, jak si myslíš.“
Max si nebyl úplně jistý, ale nechtěl vypadat slabě. „Zvládnu to!“
V tu chvíli však za sebou zaslechl šramot. Byl to Roko.
„Maxi, myslíš si, že se ti podaří uniknout bez povšimnutí?“ pronesl klidným hlasem.
Max sklopil uši. „Chtěl jsem jen vidět, co je venku…“
Roko si povzdechl. „Chápu tvoji zvědavost. Ale pokud chceš poznávat svět, měl bys začít tím, že se naučíš spolupracovat s ostatními zvířaty. Co kdybychom místo útěku objevili něco zajímavého tady?“
Emilka pomalu přikývla. „Mám nápad. Co kdybychom se vydali na noční průzkum zoo?“
Noční výprava
A tak se Max, Roko a Emilka vydali na tajnou noční cestu zahradou. Cestou se k nim přidali další zvědavci – opatrná surikata Leo, která se vždycky bála tmy, a veselá papoušice Koko, která všechno komentovala nahlas.
Nejprve navštívili výběh opic, které byly ještě vzhůru a hrály si s provazy. Potom se podívali k výběhu slonů, kde malé slůně trénovalo balancování na velkém kládě. Nakonec dorazili k výběhu tygrů, kde na ně zpoza větví zamžoural mohutný tygr Samir.
„Kam se tak loudáte?“ zamručel.
„Jen objevujeme zahradu v noci,“ řekl Roko.
Samir pokýval hlavou. „Pak si dávejte pozor na hlídače. Už několikrát jsem slyšel, jak tu obcházel s baterkou!“
Všichni se podívali jeden na druhého. Chtěli si užít dobrodružství, ale nechtěli být chyceni. Rozhodli se tedy, že bude lepší vrátit se zpět.
Poučení a návrat
Cestou k jezírku se Max zastavil a podíval se na Roka. „Měl jsi pravdu. Nemusím utíkat ze zoo, abych zažil dobrodružství. Stačí mít dobré přátele a oči otevřené.“
Roko se usmál. „Přesně tak, Maxi. Každé místo skrývá tajemství, když se na něj díváš správně.“
Emilka se jen zasmála. „A já doufám, že příště bude to dobrodružství trochu pomalejší…“
Všichni se zasmáli a postupně se vrátili do svých výběhů, právě včas, než první sluneční paprsky začaly osvětlovat zahradu. A tak skončilo jedno malé, ale nezapomenutelné noční dobrodružství v zoologické zahradě.