Byla jednou jedna kouzelná dívka jménem Beruška a její statečný přítel Černý kocour. Společně chránili Paříž před zlými kouzly a neplechami, které do světa posílal tajemný padouch Stínolam.
Jednoho večera, když už hvězdy zářily nad Eiffelovou věží a děti se chystaly do postýlek, začaly se dít podivné věci. Dětské sny mizely! Místo sladkých pohádek o princeznách a dracích přicházely jen prázdné myšlenky a ticho.
„Tohle je práce nějakého akumatizovaného snílka,“ řekla Beruška a vytáhla svůj jojo.
„Čas na noční hlídku!“ dodal Černý kocour a vyskočil na střechy domů.
Brzy zjistili, že viníkem je malý chlapec jménem Tobiáš, který se bál, že už nikdo nechce poslouchat jeho sny. Stínolam využil jeho smutku a proměnil ho v Nočního Zloděje snů, který kradl sny po celém městě.
Beruška a Černý kocour museli být velmi opatrní. Když se přiblížili, Noční Zloděj snů jim poslal temné stíny, které šeptaly ospalá slova. Ale Beruška si věřila. Použila svůj Kouzelný doplněk, a objevil se lapač snů!
„Musíme jen zjistit, co Tobiáš opravdu potřebuje,“ zamyslela se.
Černý kocour mu začal vyprávět jeden z jeho vlastních snů – legrační příběh o létajícím sýrovém koláči. Tobiáš se usmál. „To je legrační…“ špitl. A najednou se kouzlo začalo ztrácet.
Beruška chytla akumu, očistila ji a vše bylo opět v pořádku. Dětské sny se vrátily a celé město zase spokojeně usínalo.
„Dobrou noc, Paříži,“ řekl Černý kocour.
„A sladké sny,“ dodala Beruška a oba zmizeli do tmy.