Tomáš se stal vítězem Hry o Zlatou hvězdu a dokázal, že srdce je důležitější než jen samotná výhra. Ale příběh tím neskončil…
Další den dorazila na tajemné hřiště holčička jménem Ria. Byla odvážná, chytrá a měla jedno velké přání – dokázat, že i ona může zvítězit v napínavé hře.
Když vešla na hřiště, opět tam stál muž s maskou ve tvaru hvězdy. „Vítej, Rio,“ řekl tajemným hlasem. „Dnes budeme hrát o Stříbrný měsíc, který ti splní jedno velké přání.“
Ria se usmála. „Jsem připravená!“
První hra: Skákající stíny
Ria se ocitla na velkém nádvoří, kde byla spousta pohybujících se světel. Úkol byl jednoduchý: projít na druhou stranu, aniž by ji chytil její vlastní stín!
Děti začaly běhat mezi světly. Každý musel najít správný rytmus, kdy světlo nebylo příliš ostré. Někteří se pohybovali moc rychle a jejich stíny se srazily s jinými – jejich dresy se rozsvítily červeně a museli odstoupit ze hry.
Ria si všimla, že když se pohybuje pomalu a chytře, její stín se jí nedaří dohnat! Po chvíli přemýšlení se podařilo jí i několika dalším dětem projít na druhou stranu.
Druhá hra: Ledové kuličky
Další výzva byla hra s kuličkami, ale ne ledajakými – byly vyrobené z ledu a musely být hozeny tak, aby nespadly do trhliny uprostřed hřiště.
Každé dítě dostalo deset kuliček a muselo je přesně zamířit na malý cíl. Pokud kuličky sjely z cesty nebo se rozbily, hráč byl venku.
Ria byla opatrná – pozorovala vítr, zkoušela různé úhly a nakonec všechny kuličky dostala přesně na místo! Jen pár dalších hráčů se dokázalo dostat dál.
Třetí hra: Zrcadlová věž
Teď jich zůstalo jen pět. Před nimi byla velká věž ze skla, která měla zrcadlové schody. Některé byly pevné, jiné se rozbily, když na ně někdo špatně šlápl.
Ria pozorně sledovala, jak děti před ní zkoušejí různé schody. Všimla si něčeho zvláštního – některé skleněné desky házely jiný odraz! Díky tomu pochopila, které jsou pevné.
Pomalu a jistě prošla celou cestou nahoru, zatímco ostatní se pokoušeli o štěstí. Nakonec už zůstali jen dva – Ria a chlapec jménem Adam.
Poslední hra: Hvězdné hodiny
Muž s maskou se postavil na pódium a ukázal na velké hodiny uprostřed hřiště. „Poslední hra je jednoduchá – musíte nastavit čas na přesnou půlnoc, aniž byste hodiny zastavili moc brzy nebo moc pozdě.“
Adam zkusil první pokus, ale nastavil ručičky moc rychle – hodiny se zastavily v 11:57 a ozvalo se červené světlo. Adam smutně pokrčil rameny a odstoupil.
Ria se postavila před hodiny. Dýchala klidně, pozorovala pohyb ručiček a pomalu, ale jistě nastavila ručičky na 00:00 přesně ve správný okamžik!
Splněné přání
Hřiště se rozjasnilo, maskovaný muž se usmál a podal Rie Stříbrný měsíc. „Vyhrála jsi, Rio! Jaké je tvé přání?“
Ria se podívala na všechny děti kolem sebe a řekla: „Přeji si, aby si každý mohl zahrát znovu a nikdy se nebál prohrát.“
A tak se celá hra proměnila – nebyla už jen o výhře, ale hlavně o zábavě, přátelství a překonávání vlastních strachů.
Od toho dne bylo Hřiště o Zlatou hvězdu a Stříbrný měsíc místem, kde každý mohl vyhrát tím, že se nebál hrát srdcem.
Konec.