Byla jednou jedna fena jménem Bella, která žila v krásné chaloupce na kraji lesa. Bella byla veselá, hravá a měla srdce plné lásky. Jednoho dne, když na obloze svítilo sluníčko a ptáci zpívali, se stalo něco kouzelného – Belle se narodila štěňátka.
Bylo jich pět – čtyři malí kluci a jedna holčička. Největší štěňátko, který se jmenoval Bruno, měl vždy spoustu energie a rád běhal, až si občas nevšiml, že běží přímo do keře. Nejmenší štěňátko, Mája, byla zvědavá a pořád se snažila všechno ochutnat – ať už to bylo jablko, nebo boty od páníčka. Další štěňátka, Denny, Kája a Fífa, byla také plná legrace, ale někdy se chovali tak trochu nezbedně.
Když štěňátka začala chodit, začala dělat věci, které by neměla. Bruno vždycky utíkal daleko od mámy Belly a hrál si na louce, kde neviděl, že se blíží mraky a déšť. Mája, jak byla malá, se pokusila „překvapit“ páníčka tím, že mu vzala jeho boty a schovala je do zahrady. Denny a Kája si zase hráli s páníčkovými nástroji a pořád je otáčeli, až nakonec našli kladivo, se kterým trochu nešikovně začali bouchat do všeho, co měli kolem.
Bella byla trochu vyděšená a nevěděla, co s tím, protože štěňátka ještě nevěděla, co je správné a co ne. A tak se rozhodla, že jim musí něco důležitého ukázat.
„Štěňátka, musíme se naučit, co je správné a co ne,“ řekla Bella. „Měli bychom se učit, jak být opatrní a jak se chovat k věcem kolem nás. Musíte se naučit, jak být zodpovědní.“
Štěňátka se jí podívala do očí a přikývla, i když ještě nevěděla, co to všechno znamená.
Bella jim ukázala, jak se správně chovat, a ukázala jim, že je důležité se postarat o své okolí. Vysvětlila jim, že není dobré běhat příliš daleko od domova, protože nikdy nevíme, co se může stát, a že věci, které patří páníčkovi, by neměli schovávat. Také je naučila, že kladivo není hračka a že je důležité být opatrní, aby nikomu neublížili.
Štěňátka poslouchala a postupně si začala uvědomovat, co všechno se naučili. Bruno už neběhal daleko a vždy se vracel k Belle. Mája přestala okusovat boty, a místo toho si začala hrát s hračkami. Denny, Kája a Fífa byli opatrnější a přestali si hrát s nástroji, které nebyly pro ně.
Bella byla velmi šťastná, že štěňátka pochopila, jak se chovat. A tak se všechna štěňátka naučila, co je správné, a Bella věděla, že teď už budou velcí a moudří psi, kteří budou vědět, jak se postarat o sebe i o své okolí.
A od té doby byla chaloupka klidná a štěňátka si hrála, ale vždycky věděla, co smí a co ne. Bella je milovala víc než cokoliv jiného a věděla, že teď už je všechno v pořádku.
A tak žili šťastně a spokojeně až do konce svých dnů.
Konec.