Bylo jednou jedno městečko, kde děti chodily do školy, která stála hned u rušné silnice.
Učily se tam číst, psát i počítat, ale málokdy slyšely zpívat ptáky nebo viděly opravdový les. Jednoho dne paní učitelka řekla: „Děti, příští týden pojedeme do školy v přírodě! Budeme mít vyučování v lese, pod širým nebem, a uvidíte, že tam na nás čeká spousta dobrodružství.“
Děti jásaly, balily batůžky a nemohly se dočkat.
Cesta do lesa
Autobus je vyvezl do hor, kde se nad vesničkou tyčily husté smrkové lesy. Sotva vystoupily, ucítily svěží vzduch a slyšely zurčení potůčku. Jenže nikdo netušil, že ten les je kouzelný. Jakmile děti vstoupily na lesní cestu, najednou se jim zdálo, že stromy mezi sebou šeptají. Větve se jemně hýbaly, jako by zdravily nové návštěvníky. Poblíž v trávě se mihla liška s přátelským pohledem.
Tajemná kniha
První večer u táboráku se objevil dědeček s dlouhým bílým vousem. Nikdo nevěděl, odkud přišel. Sedl si k dětem a vyndal velikou knihu s dřevěnými deskami. „Tohle je Lesní kronika,“ řekl. „Je v ní zapsaná všechna tajemství tohoto místa. Ale pozor, kronika se otevírá jen těm, kdo se chovají k přírodě s úctou.“ Děti se na sebe podívaly a rozhodly se, že druhý den budou sbírat odpadky, které v lese zůstaly po turistech. A skutečně, večer se kniha sama otevřela a na stránkách se objevily zlaté písmeny.
Úkoly lesa
Každý den les dětem připravil nový úkol. První úkol byl najít studánku, která uměla mluvit. Studánka jim za odměnu dala vodu, po níž měly sílu běhat celý den. Druhý úkol byl projít noční stezkou odvahy, kde jim světlušky svítily jako lampičky. Kdo došel až na konec, slyšel zpívat sovu, která každému pošeptala jedno přání. Třetí úkol byl pomoci ztracenému srnčeti najít cestu k mamince. Děti se spojily dohromady, potichu jako myšky, a povedlo se jim srnku přivést zpátky na paseku za maminkou.
Velká zkouška
Poslední večer se ale obloha zatáhla a přišla bouřka. Děti se trochu bály, ale paní učitelka je uklidnila: „Les nás nenechá ve štychu.“A skutečně, stromy se naklonily a vytvořily nad chatou zelenou střechu, aby na děti nedopadla ani kapka. Blesky jen svítily jako ohňostroj a hromy zněly spíš jako bubny veselých skřítků.
Ráno po bouřce se Lesní kronika zavřela. Na deskách zůstalo jediné vyryté slovo: „Děkujeme.“
Návrat domů
Když se děti vrátily zpět do městečka, všimly si, že jejich škola už není jen budova u silnice. Měly v srdci kousek lesa a kdekoliv slyšely ptáky, vzpomněly si, že příroda je největší učitelka.
Proto se říká, že kdo někdy zažil školu v přírodě, ten už nikdy není docela stejný. Má v sobě kouzlo, které mu pomáhá chránit lesy, zvířata i vodu.