Za devatero horami a devatero řekami se rozprostírala kouzelná země zvaná Psí říše. V této zemi nežili lidé – jen psi všech možných tvarů, velikostí a barev. Byli tu psi chlupatí jako obláčky, psi statní jako rytíři, i droboučcí jako oříšek. Každý pes v této říši patřil k nějakému plemeni, a každé plemeno mělo svůj vlastní hrad, erb a poslání.
Na severu vládl Moudrý Německý ovčák. Jeho hrad byl střežen nejpřísněji, protože to byl strážce zákonů Psí říše. Němečtí ovčáci byli chytří, oddaní a stateční. Učili ostatní psy poslušnosti a vedli psí školu.
Na západě, v zelených lesích, žili Zlatí retrívři, vždy veselí a srdcem otevření. Milovali děti, hráli si s veverkami a pomáhali unaveným poutníkům najít cestu. Jejich královna Retríva byla tak hodná, že jí ptáčci stavěli hnízda v srsti.
Na jihu, pod sluncem, bydleli Chrtové – štíhlí, rychlí jako vítr. Byli to poslové celé říše, doručovali zprávy a pořádali závody. Mluvilo se o nich jako o šlechtě – byli vznešení, elegantní a tichí.
Na východě v horách žil mohutný Bernardýn a jeho klan horských záchranářů. Měli sudy s kouzelným čajem na krku a když někdo zabloudil, Bernardýni mu přinesli teplo a naději.
A tak měla každá část Psí říše své hrdiny a tradice. Ale hluboko v Záhadném lese žila stará čarodějnice Pudlína – byla to Pudl královský, ale nikdo už nevěděl, proč se uchýlila do samoty.
Jednoho dne se však v říši začaly dít podivné věci. Psi si přestali rozumět. Ovčáci podezírali Retrívry z lenosti, Retrívři si mysleli, že Chrtové se jim smějí, Bernardýni byli zavaleni prací a nikdo jim nepomáhal. Král Psí říše, moudrý Stařičký Bígl, rozhodl: „Musíme zjistit, co se děje!“Poslal čtyři mladé psy – jednoho z každého rodu – na výpravu k Pudlíně. Šel s nimi i malý, ušmudlaný Jezevčík jménem Štístko, který k žádnému rodu nepatřil. Smáli se mu, že je krátkonohý a moc zvědavý. Ale Štístko měl srdce větší než kterákoli tlapa.Když psi dorazili k chaloupce Pudlíny, byla zavřená. Ale Štístko zavětřil, zabouchal a zakňučel: „Paní Pudlíno, jsme tu, protože říše se hádá. Zapomněli jsme, proč jsme každý jiný. Proč máme různé tlapky, srst a duši.“Pudlína dlouho mlčela. A pak vyšla. Byla stará, ale krásná, s kudrlinkami jako sněhové vločky. Vzala je k zrcadlu pravdy a řekla: „Každé plemeno má dar. Ale když se dar stane pýchou, místo síly se stane slabostí. Moudrý pes zná své přednosti – ale váží si i darů druhých.“A ukázala jim zrcadlo, ve kterém každý uviděl, co mu chybí – Ovčák uviděl srdce Retrívra, Retrívr sílu Bernardýna, Bernardýn rychlost Chrta a Chrt vytrvalost Jezevčíka. A Štístko? Ten v zrcadle neviděl nic – jen zářivou psí duši, která vše spojovala.Když se vrátili, říše se změnila. Psi si začali pomáhat, hrát si spolu, učit se jeden od druhého. A Štístko? Stal se prvním psím diplomatem – protože ač nepatřil k žádnému plemeni, měl kousek od všech. A tak Psí říše žije dodnes. Ať jsi jorkšír nebo labrador, každý pes má své místo – a když si navzájem pomáhají, vzniká přátelství silnější než štěkot bouřky. Konec pohádky… ale začátek přátelství.