Kdysi dávno, v malé vesničce pod horami, žila dívka jménem Maruška. Neměla rodiče ani sourozence a každý den tvrdě pracovala na statku jednoho bohatého sedláka. Její život nebyl lehký, ale Maruška si nikdy nestěžovala. Vždy měla laskavé srdce, pomáhala zvířatům i lidem, a i když měla sama málo, uměla se podělit.
Jednoho dne, když se vracela z pastvy, zaslechla šustění v křoví. Z něho vystoupila liška, která však nemluvila jako obyčejná liška – byla to moudrá liščí čarodějka.
„Zastav se, děvče,“ řekla klidným hlasem. „Vidím, že tvé srdce je čisté. Chci ti darovat kouzelný prsten. Ale pamatuj – nesmíš ho zneužít. Můžeš si s ním třikrát něco přát. Pak ho musíš navždy vrátit tam, kam patří.“
Liška jí podala zlatý prsten s modrým kamenem. Maruška si ho nasadila, a v tu chvíli pocítila teplo kolem srdce.
První přání
Na druhý den potkala na cestě žebráka, celý promočený a v roztrhaném kabátě. Marušce ho bylo líto. Sevřela prsten a řekla: „Přeji si, aby měl tento muž čisté, nové šaty.“ V mžiku stál před ní pán oblečený jako zámkový sluha a radostí se jí poklonil.
Druhé přání
O pár dní později přišla na vesnici silná bouře. Hromy burácely, voda zaplavovala domy a lidé prchali do kopců. Maruška se postavila na náves, chytila prsten a zvolala: „Přeji si, aby naše vesnice byla před bouří chráněna!“ Mraky se rozestoupily a nad vesnicí se vytvořila duha. Déšť ustal.
Třetí přání
Uběhlo několik týdnů. Maruška šla k potoku, kde často sedával starý muž a snažil se přejít proud, ale kvůli stáří už nedosáhl na kameny. Maruška zvedla prsten a zašeptala: „Přeji si, aby tu vyrostl most.“ A před nimi se z ničeho nic objevil dřevěný mostek s řezbami ptáků a květin.
Když splnila třetí přání, prsten se jí na ruce rozzářil a tiše zmizel. Věděla, že je to znamení, že jeho moc už skončila.
Maruška se ale netrápila. Začala nový život – lidé z vesnice si začali více pomáhat, vesnice vzkvétala a Maruška už nikdy nebyla sama. Zůstala v srdcích všech jako dívka s kouzelným prstenem, která konala dobro bez odměny.
Dobrou noc
Konec.