V jednom malém městečku stál na kraji lesa útulný domeček. Nebydleli v něm lidé, ale zvířátka – pejskové a kočičky. Byla to zvláštní rodina, kde spolu všichni žili v harmonii.
Nejmenší ze všech byl pejsek Flíček, hravé štěňátko s bílou srstí a černou skvrnkou na čumáčku. A jeho nejlepší kamarádkou byla kočička Míca, která měla měkoučký šedý kožíšek a vždy našla to nejlepší místo na zdřímnutí.
Jednoho dne se všichni chystali na velký piknik u lesa. Pejskové nosili košíky s dobrotami, kočičky přinášely deky a všichni se těšili na krásný den. Jenže když dorazili na louku, začala se odněkud ozývat tenoučká volání o pomoc.
Flíček a Míca se rozběhli za zvukem a objevili malinké ztracené kotě u potoka. Bylo celé promoklé a třáslo se zimou.
„Neboj se, pomůžeme ti!“ řekla Míca a začala kotě něžně olizovat, aby ho zahřála. Flíček zatím běžel pro deku a ostatní zvířátka.
Když dorazili zpět do domečku, kotě už bylo suché, dostalo teplé mléčko a brzy usnulo v měkkém pelíšku. Všichni se o něj starali a brzy z něj vyrostla hravá a šťastná kočička jménem Čudlík.
Od té doby bylo v domečku o jednoho kamaráda víc a všechna zvířátka věděla, že ať se stane cokoli, vždy si pomůžou. A tak si tam spokojeně žili dál – pejskové, kočičky, štěňátka i koťátka – v jednom velkém přátelském domově.
A jestli je někdy navštívíš, určitě tě přivítají veselým štěkáním a spokojeným předením.