Daleko za horami a hlubokými řekami se rozprostíral kouzelný les. Byl to zvláštní les – jeho stromy v noci zářily a šeptaly si mezi sebou kouzelná slova. Uprostřed toho lesa žila malá hvězdička jménem Stříbřenka. Nebyla jako ostatní hvězdy na nebi, protože jednoho dne přišla o svou cestu a spadla na Zem.
Stříbřenka se usídlila v koruně starého dubu a každou noc se snažila najít cestu zpět na oblohu. Pomáhali jí zvířátka z lesa – sova jí radila, jak se dívat na hvězdné mapy, liška jí vyprávěla příběhy o světle, a srnky ji hřály svými měkkými boky.
Jednoho dne do lesa zavítal starý moudrý čaroděj. Když spatřil Stříbřenku, usmál se a řekl:
„Máš dobré srdce, protože jsi zůstala v lese a pomáhala svým přátelům, místo abys jen toužila po návratu domů. Pomohu ti najít cestu zpět.“
Čaroděj se dotkl svého kouzelného klobouku, pronesl pár tajemných slov, a najednou se obloha rozsvítila jako nikdy předtím. Jedna z hvězd se rozzářila nejjasněji – to byla Stříbřenčina rodina, která ji konečně spatřila. Vítr ji jemně zvedl z dubu a nesl ji výš a výš, až se opět stala součástí noční oblohy.
Od té doby, kdykoli někdo v kouzelném lese zabloudil, Stříbřenka mu zasvítila na cestu, aby našel domov. A les byl díky ní ještě kouzelnější než předtím.
A tak to bylo a tak to bude, dokud se hvězdy třpytí na nebi.
Konec.