V dalekém zeleném lese, kde stromy šuměly jako melodie a potoky zurčely jako zpěv ptáků, žil malý, ale neobyčejný ježek jménem Blesk. Na rozdíl od ostatních ježků byl celý modrý a dokázal běhat tak rychle, že se kolem něj tvořily víry vzduchu.
Blesk byl veselý a vždy ochotný pomoci svým kamarádům – veverce Lence, lišákovi Tomovi a sově Sofii. Ale jednoho dne se nad lesem objevil stín. Přiletěl velký létající stroj a z něj vystoupil zlý vynálezce Profesor Zlokrut, který měl v plánu proměnit krásný les v továrnu plnou kouře a strojů.
„Tento les je příliš divoký! Přeměním ho na království železa a páry!“ zasmál se zlým hlasem a vypustil své robotické pavouky, kteří začali pokládat kovové pláty přes měkkou trávu.
Lesní zvířátka se schovala, ale Blesk věděl, že musí jednat. „Nemůžeme nechat Zlokruta zničit náš domov!“ řekl rozhodně.
„Ale jak ho zastavíš? Má obrovské stroje!“ bála se Lenka.
„Jsem rychlý… a rychlost je silnější než železo!“ usmál se Blesk a rozběhl se proti armádě robotických pavouků.
Jeho nohy se pohybovaly tak rychle, že se za ním zvedal oblak prachu. Obíhal kolem pavouků, vytvářel víry větru a shazoval je na zem. Pak vystřelil vpřed jako blesk a jedním skokem se dostal až ke Zlokrutovi.
„Tyhle stroje v našem lese nechceme!“ vykřikl Blesk a začal běhat tak rychle kolem létajícího stroje, až vytvořil tornádo. Stroj se zakymácel, začal jiskřit a nakonec se zřítil do řeky.
Zlokrut naštvaně vylezl z vody a zavrčel: „Tohle ti nedaruji, ježku!“ Pak utekl pryč a slíbil, že se vrátí.
Les se vrátil do normálu a zvířátka oslavovala. „Jsi náš hrdina, Blesku!“ volali nadšeně.
Blesk se jen usmál. „Stačí věřit v sebe a jít za tím, co je správné.“
A tak les zůstal krásný a svobodný, a Blesk dál běhal mezi stromy, připraven chránit svůj domov před každým nebezpečím.
KONEC