Bratranec Matyáš a sestřenice Anička milovali moře. Každé léto jezdili s rodinami na pobřeží a snili o tom, že jednou objeví něco neuvěřitelného. Netušili, že letos se jejich sen splní.
Jednoho dne, když šnorchlovali u skalnatého útesu, si Anička všimla zvláštního světla, které se mihotalo pod hladinou. „Matyáši, vidíš to taky?“ ukázala dolů.
Matyáš přikývl. „Pojďme to prozkoumat!“
Oba se ponořili hlouběji, až narazili na podvodní jeskyni. Uvnitř zářily modré krystaly a ve středu místnosti se v písku třpytilo něco zvláštního – starý zlatý medailon s vyobrazením obrovského žraloka.
Jakmile se ho Matyáš dotkl, voda kolem nich začala vířit. Najednou uslyšeli hluboký hlas: „Kdo probudil strážce oceánu?“
Před nimi se objevilo něco ohromného – obrovský megalodon! Jeho zuby byly ostré jako břitvy, ale oči měl moudré a klidné.
„Nebojte se,“ řekl megalodon. „Jsem poslední svého druhu a tento medailon je klíčem k ochraně oceánu. Musíte ho vrátit na své místo v Srdci moře.“
Anička a Matyáš byli ohromeni, ale souhlasili. Megalodon je nesl na svých zádech přes temné hlubiny oceánu, kolem korálových zahrad a obrovských vraků lodí. Nakonec dorazili k obrovskému podmořskému chrámu.
Děti vložily medailon na oltář a najednou se celý oceán rozzářil. Ryby začaly zpívat podmořskou píseň a voda se zdála být čistší než kdy dřív.
Megalodon se na ně usmál. „Dokázali jste to. Oceán vám děkuje.“ Pak se pomalu ztratil v temných hlubinách.
Matyáš a Anička se vynořili nad hladinu a nemohli uvěřit, co právě prožili. Nikdo jim to neuvěřil, ale když si večer lehli do postelí, cítili, že oceán jim dal to největší dobrodružství jejich života.
A kdo ví? Možná megalodon stále někde tam dole hlídá moře…