V hlubokém lese, kde slunce prosvítalo skrz vysoké stromy a potůčky zpívaly svou uklidňující píseň, žila malá lištička jménem Roxy. Byla zvědavá a ráda objevovala nová místa. Jednoho dne si všimla, že starý dub na kraji lesa má v kůře zvláštní znamení. Bylo to malé vyřezané srdíčko.
„Co to asi znamená?“ zamumlala Roxy a opatrně se přiblížila. Jakmile se dotkla kůry, strom se jemně zachvěl a před ní se objevila stará sova jménem Hugo.
„Vítej, Roxy,“ zahoukal hlubokým hlasem. „Čekal jsem na někoho, kdo si všimne znamení. Ukrývá se za ním dávné lesní tajemství.“
Lištička napjatě poslouchala. Hugo jí vyprávěl, že v srdci lesa se skrývá kouzelný pramen, jehož voda umí vrátit přírodě její sílu. „Ale už dlouho ho nikdo neviděl. Může ho najít jen někdo se statečným srdcem a dobrým úmyslem.“
Roxy se nadchla. „Pomohu ti ho najít, Hugo!“ vykřikla a hbitě se vydala na cestu. Sova ji vedla mezi hustými keři, přes potoky i po mechových stezkách.
Konečně došli k malé mýtině, kde z mechu vyvěral pramínek zářící vody. Jakmile Roxy přistoupila blíž, voda se rozvířila a z ní se vynořil nádherný stříbrný jelen.
„Děkuji, že jsi našla můj pramen,“ promluvil klidným hlasem. „Každý, kdo k němu přijde s čistým srdcem, pomůže lesu znovu rozkvést.“
Jakmile jelen zmizel, celá mýtina se začala probouzet k životu – květiny se rozvinuly, stromy zesílily a vzduch se naplnil kouzelnou vůní lesa.
Roxy se usmála. „Tohle je nejkrásnější dobrodružství!“ řekla Hugovi, který souhlasně přikývl.
A od té doby se v lese říkalo, že kdo hledá s dobrým srdcem, najde nejen kouzelné místo, ale i pravé přátelství.
Dobrou noc.