Jednoho dne se však v temném lese na okraji království usídlila zlá čarodějnice Morgana. Měla jedno jediné přání – uvrhnout královnu Elen do věčného spánku. Věděla, že královna nosí u sebe kouzelnou jehlu, která byla krásná, ale smrtelně nebezpečná. Pokud by se jí Elen píchla, usnula by hlubokým spánkem a probudit by ji mohl jen král vodou z řeky, která pramenila vysoko v Ledových horách.
Čarodějnice ve službách hradu
Morgana byla mazaná. Nemohla jen tak přijít na hrad a ublížit královně, a tak se pokaždé přeměnila na jiného člověka – jednou na kuchařku, podruhé na služebnou, jindy na bylinkářku. Ale pokaždé ji král a královna odhalili dřív, než mohla něco provést.
Jednoho dne se Morgana rozhodla změnit plán. Tentokrát se proměnila v starého poutníka a zamířila do hradu s příběhem o tom, že potřebuje přístřeší. Doufala, že se jí podaří nenápadně vyměnit jehlu za jinou, která by královnu zranila.
Rytíři se vydávají na lov
Filip a Klára si však byli jistí, že se čarodějnice jen tak nevzdá. „Musíme jednat dřív, než se jí podaří dostat na hrad,“ řekl Filip.
„Ano! Ulovíme ji a uvězníme, aby už nikdy neohrozila královnu,“ souhlasila Klára.
A tak si připravili kouzelnou síť, kterou jim dal starý mudrc. Říkal, že ta síť dokáže polapit každou zlou bytost. Vyrazili do lesa, kde si Morgana stavěla svou temnou chýši. Schovali se mezi stromy a čekali.
Pád do pasti
Když se čarodějnice vrátila domů, rytíři na nic nečekali. Hodili síť a ta se kolem Morgany pevně sevřela! Čarodějnice začala zuřit, křičet a házet kolem sebe kletby, ale síť ji nepustila.
„Máme tě, Morgano!“ zvolal Filip vítězně.
„Teď už nebudeš moct škodit královně!“ dodala Klára.
Odnesli ji do hradu a zavřeli ji do nejhlubší komnaty. Král a královna jim poděkovali a Morgana už nikdy nikoho neohrozila.
A tak se v království znovu rozhostil klid a mír.
Konec.