kouzlech a čarodějích. Jednoho dne se procházel kolem starého knihkupectví, když v tom zahlédl podivnou zaprášenou knihu na polici. Byla vázaná v modrém sametu a na obálce měla zlatě napsané jeho jméno – Matějova kouzelná kniha.
Matěj byl zmatený. „Jak může mít kniha moje jméno?“ zeptal se sám sebe.
Vstoupil do knihkupectví a vzal knihu do rukou. Jakmile ji otevřel, začala zářit! Stránky se samy otočily a napsala se na nich nová slova:
„Tato kniha patří jen tobě. Uvnitř se skrývají kouzla, která změní svět kolem tebe. Ale pozor – kouzla fungují jen tehdy, pokud je použiješ pro dobro.“
První kouzlo – Oživlé hračky
Matěj byl nadšený! Rychle utíkal domů a hned si začal číst první kouzlo. Bylo to kouzlo oživení věcí. „To musím vyzkoušet!“ řekl si.
Vzal svou oblíbenou dřevěnou hračku – koníka – a pronesl kouzelné slovo:
„Živus hračkus!“
A najednou… koník mrkl očima, zafrkal a začal skákat po stole!
„To je úžasné!“ vykřikl Matěj radostí. Rychle oživil i svého plyšového medvěda a dřevěný vláček. Celý pokoj se proměnil v království živých hraček!
Druhé kouzlo – Létající koberec
Druhý den si Matěj přečetl další kouzlo. Bylo o létajícím koberci.
Vyslovil kouzelná slova:
„Koberec, leť jak vítr v mžiku!“
Najednou se jeho koberec nadzvedl a začal se vznášet. Matěj na něj naskočil a vylétl otevřeným oknem ven! Prolétal nad městem, pozdravil holuby na střeše a viděl svět z úplně jiné perspektivy.
Ale pak si všiml smutné holčičky v parku. Seděla na lavičce a plakala. Matěj přistál vedle ní a zeptal se:
„Proč pláčeš?“
„Ztratila jsem svého pejska,“ vzlykala holčička.
Matěj se usmál. „Neboj se, pomohu ti!“ Podíval se do své kouzelné knihy a našel kouzlo na hledání ztracených věcí.
Vyslovil zaklínadlo:
„Najdi se, pejsku, kdekoliv jsi!“
A najednou – z křoví vyběhl malý chlupatý pejsek! Radostně skočil holčičce do náruče a ona se šťastně usmála.
„Děkuji ti, Matěji!“
Třetí kouzlo – Záchrana města
Jednoho dne se nad městem přihnaly temné bouřkové mraky. Začal foukat silný vítr a zdálo se, že přijde velká bouře. Lidé se báli, že vítr odnese střechy domů.
Matěj věděl, že musí něco udělat. Otevřel svou knihu a našel kouzlo na uklidnění větru.
Vylezl na nejvyšší věž ve městě, zhluboka se nadechl a vykřikl:
„Větře, utiš se, déšť, zmiz, slunce, vysvitni!“
A najednou… mraky se začaly rozplývat, vítr se utišil a slunce se opět ukázalo!
Lidé v ulicích začali tleskat a Matěj měl radost, že mohl pomoci.
Od toho dne se stal ochráncem města a vždy, když bylo třeba, otevřel svou kouzelnou knihu a pomohl těm, kteří to potřebovali.
A tak žil šťastně, dál objevoval nová kouzla a používal je vždy jen pro dobro.
Konec.