Byl jednou jeden malý kluk jménem Tomáš, který žil na okraji velkého kouzelného lesa. Tento les nebyl obyčejný, byl plný pohádkových bytostí, kouzelných stromů a tajemných zvuků. Všichni v okolí věděli, že se do něj nesmí chodit po setmění, protože v noci se v lese objevovaly zvláštní světýlka, která vedla ztracené cestovatele do magických míst.
Jednoho dne, když Tomáš procházel kolem lesa, uviděl něco neuvěřitelného – malý modrý ptáček, který vypadal, že se snaží něco najít. Ptáček poskakoval kolem a zval Tomáše, aby ho následoval.
„Tomáši, pojď, musím ti ukázat něco kouzelného!“ zazpíval ptáček svým jemným hlasem.
Tomáš byl zvědavý, a tak se rozhodl, že půjde za ptáčkem. Jakmile vstoupil do lesa, všechno kolem něj se změnilo. Stromy začaly jemně zářit zlatým světlem, a mezi větvemi byly visící hvězdy jako malé lucerny. Tomáš cítil, že toto místo je jinak než všechny lesy, které kdy viděl.
„Kam mě to vedeš?“ zeptal se Tomáš.
„Dovedu tě k tajemné kouzelné studánce,“ odpověděl ptáček, „kde se plní přání těm, kdo mají čisté srdce.“
Tomáš se rozhlédl kolem, ale na studánku neviděl nic, co by vypadalo jako něco zvláštního. Ale ptáček zpíval dál a nakonec doletěl k malému křišťálovému jezírku, které odráželo všechny hvězdy na obloze.
„Tady je studánka,“ řekl ptáček. „Sklon se k vodě a zeptej se na své přání.“
Tomáš se sklonil, a jak se podíval do vody, uviděl, jak se v ní odráží jeho vlastní tvář, ale místo něj tam byla malá víla, která se usmívala.
„Mám přání,“ řekl Tomáš tichým hlasem. „Chci, aby byl tento les vždy plný kouzel, aby tu byl mír a radost pro všechny.“
Víla v odrazu se usmála a řekla: „Tvá přání byla vyslyšena, Tomáši. Tento les bude navždy kouzelný, protože tvé srdce je plné lásky a dobroty.“
A jakmile to víla řekla, celý les se rozjasnil jako nikdy předtím. Stromy začaly zpívat, květiny se rozvinuly do nádherných barev a všechna zvířátka si začala hrát a smát se. Tomáš věděl, že jeho přání bylo splněno.
„Děkuji,“ řekl Tomáš a vrátil se domů s úsměvem na tváři. Od té doby, kdykoli prošel kolem kouzelného lesa, slyšel jeho jemné šepoty a věděl, že je vždy plný kouzel, která udělají svět krásnějším.
A tak Tomáš usnul s myšlenkou na kouzelný les, vědom si toho, že pravá magie je ve všech dobrých skutcích, které vykonáme, a v přáních, která splníme pro ostatní.